Kde je ten červený svetr, který jsem měla v sobotu
na sobě? Dala jsem ho na židli? Ne, tam není…
Nechápu, jak spolu můžou vydržet. Co na ní
vidí? Neumí se chovat, je zlá a namyšlená, copak není nějaké lepší, kterou si
mohl najít?
Proč na mě vlastně křičela? Nic jsem jí neudělala. Jenom si neustále na něco stěžuje, dělám, co můžu. Copak jsem tak špatná dcera, že mě nemůže aspoň na chvíli respektovat. Vždyť jsem to pořád jenom já, na koho se otáčí a to tady nejsem jediná.
Doufám, že zítra nebude pršet, k těmhle
kalhotám se Vansky nehodí, musím si vzít baleríny.
Měla jsem začít dělat ten projekt a mohla
jsem dneska číst, už na to nemám vůbec čas.
Neměla bych jít spát? Kolik je hodin? Kde
mám mobil? Nastavila jsem si budík? Spi už! Nemysli na to…
Dneska se na mě usmál…
Přestaň! Spi už! Nemůžeš mě aspoň jednou
poslechnout? Nechci nad tím přemýšlet, chci spát.
Tisíce myšlenek, které se zdají tak důležité a přitom nám jen oddalují čas, kdy se chceme vyspat do dalšího náročného dne.
Ať se snažím,
jak se snažím, nedokážu přestat myslet na tolik věcí a sama se sebou se takhle můžu
dohadovat i hodinu. Jen ležím, dívám se do stropu a nedokážu usnout, protože mi
hlavou proudí spousta slov, přebíhám od tématu k tématu, ale nic
nevyřeším. Převaluju se, oči se mi zavírají únavou, ale síla myšlenek je
silnější než touha po spánku.
Ty myšlenky
nejsou důležité. Někdy se jen snažím sama sebe přimět, abych přestala přemýšlet,
abych zavřela oči a usnula, ale někde ve skrytu své mysli, si myslím, že je
tohle ten správný čas, kdy všemu dokážu přijít na kloub, kdy mi svitne nad
hlavou žlutá žárovka a já možná vynaleznu teleport. Možná bych mohla přijít na
řešení otázky, na které lidstvo během několika tisíců let nedokázalo najít
odpověď. Možná bych mohla zabránit válkám. Možná bych mohla přepsat dějiny. Možná
bych v sobě našla skrytý talent, možná by se ze mě stal nejchytřejší
člověk na světě. Nad tím vším můžu přemýšlet, ale nikdy nedojdu ke konci,
protože tyhle myšlenky žádný konec nemají a opakují se každou noc, neustále mě pronásledují,
až mě unaví k tak tvrdému spánku, že dokážu zaspat i tři budíky za sebou.
0 komentářů:
Okomentovat