Zábava

Tak jsem si řekl, že bych mohl napsat něco o tom, jak vidím způsob jakým se baví spoustu mladých lidí (v mém okolí).
Na diskotéky, párty nechodím, takže nemám podle čeho usuzovat. Vím to spíš jen z vyprávění.
Teď měly moje dvě spolužačky narozeninovou oslavu, tak jsem udělal výjimku a šel jsem. (Oslava to byla super, to rozhodně! Určitě nelituju toho, že jsem šel.) Když jsem o tom zpětně přemýšlel napadly mě tisíce věcí, o čem bych mohl psát, ale jsem hlava děravá, takže jsem to vše zapomněl a teď těžce vzpomínám. :D



Nejvíc mi asi vadil alkohol a u toho bych se zastavil. Nepiju, nevidím v tom žádný význam ba naopak. Přijde mi, že spousta (možná až většina) lidí v mém věku se bez alkoholu neumí bavit, bez alkoholu prostě žádná zábava není. Netvrdím, že napít se je špatné, proč ne? Ale když člověk nevidí tu hranici, kdy má dost, nedopadá to nejlíp. Vždyť když se někdo opije, chová se tak, jak by se nikdy nechoval, řekne nebo udělá něco, co nejde vzít zpět. A proč? Aby se dobře bavil, aby držel partu? A nejlepší je, když někdo pije protože ho něco trápí. Proč ne? Proč si to ještě neznásobit, že? Pak se dostanou na povrch všechny ty problémy.

A co mi ještě vadí? Netolerantnost lidí. Někteří asi prostě nedokáží pochopit, že někdo nepije. Berou si to asi jako svojí osobní povinnost donutit vás se napít nebo ještě líp opít. (Vždyť bez toho se nemůžete bavit.) Jako chápu, že když někdo neví, že nepiju tak se třeba zeptá jestli se s ním nenapiju nebo tak, ale když to někomu řeknu po desáté nebo to ví už hodně dlouho a stále se snaží... To mě opravdu štve.

Nevím jestli by mě bavilo přežívat celý týden s očekáváním noční zábavy, kde se můžu opít, zapomenout, že jsem člověkem. Ráno se probudit s bolavou hlavou, občas si nic nepamatovat a čekat zas na příští týden.

A abych to zakončil pozitivně tak chci dodat, že zajít si někam s přáteli a třeba se i napít vůbec není špatný, jen se to nesmí přehánět.. ;)