sobota 24. ledna 2015

8. Florida

Nikdy ji nikdo tak neponížil jako ona. Stála naproti ní, byla jen o pár centimetrů vyšší než ona sama, stejné vlasy, stejné oči, dokonce i ta zášť v nich samotných byla stejná. Držela jeho ruku, on její, oba se usmívali a hleděli na ni. Všichni okolo se smáli. Nevěděla, co říct, stála proti ní sama. Ačkoliv tady zdaleka nešlo o hru, kde se na konci pyšní vítěz a krčí poražený, s každým  pohledem na jejich popletené prsty věděla, že prohrála. Prohrála nad osudem. 


"Chrisi!" Vyhrkla. Chloé se vzbudila celá zpocená a vyděšená. Ta dívka ve snu, co stála proti ní, ve skutečnosti nepředstavovala symbol sokyně, byla symbolem osudu, toho nejhoršího, jež se Chloé obávala, co by ji mohlo Chrise nadobro vzít ze života tak jako její matku, smrt. Vstala a šla se umýt. Stále byla ještě rozklepaná, uklidnil ji až malebný pohled z okna.
 Tetička Lucy bydlela skoro u pláže. V klasickém jednopatrovém domku, navenek ustrojeném do typického žlutého sukového obkladu, jakých jsou na Floridě stovky. Celý dům byl obehnán nízkým bílým plůtkem. Vedle hlavní branky se z každé strany tyčily dvě vysoké kokosové palmy. Za každým oknem nechyběl ani pár květináčů s pelargoniemi a dlouhý záhon gladiol všech druhů a barev lemoval dům kolem do kola. Okna, ze kterých Chloé ráda pozorovala pláž, byla vsazena do modrého dřevěného rámu. Zahrada za domem byla rozlehlá. Na konci byla malá dřevěná dvířka, která Lucy nikdy nezamykala a kterými chodila na pláž.

 Lucy byla matčina starší sestra. Neměla děti ani se nikdy nevdala a o Chloé s Kasprem se starala vždy, jako by byli její vlastní.
 "Snídaně!" Zavolala Lucy. "Udělala jsem tousty s burákovým máslem přesně tak, jak je máš ráda!" Chloé si svázala kudrlinky do drdolu, sedla si ke stolu a mlčky a s chutí se pustila do jídla. "Jsou opravdu báječné, Lucy! Děkuju." "No tak rádo se stalo, ale udělat ti snídani je přece samozřejmost." Odvrátila Lucy, když pečlivě ukládala nádobí do poliček. Chloé položila toust a otočila se na židli směrem k ní: "Nemyslím snídani, děkuju, že jsi mě tu nechala a nezavolala hned tátovi." "Potřebuju být teď chvíli sama." "Chloé, chápu, že to je teď vsechno pro tebe težké, ale měla by si tatínkovi zavolat, určitě si už dělá s Kasperem velké starosti, jestli tu chceš zůstat, ještě dnes mu zavoláš."
Chloé nechtěla, ale věděla, že nemá jinou šanci. Odpoledne se šla projít k pláži a po útesech. Stále musela myslet na sen, co se jí dneska k ránu zdál. Stanula před rozhodnutím, musela si vybrat mezi klidným a vcelku nudným životem, asi takovým jako měla Lucy, avšak bez starostí a obav, že o někoho příjde a životem plným dobrodružství a lásky, jaký kdysi ztratila.
Už nesnesla nekonečné běsnění svých myšlenek, rychle a bezmyšlenkovitě se rozběhla po útesu a skočila.

0 komentářů:

Okomentovat