9. Tak kam?

"Tak kam?" Zeptal se Kasper Belli, když stáli na ulici před brankou.

Venku byla svěží zimní noc a pořád sněžilo.

"No přece na nádraží." Prohodila Bell jako by to byla samozřejmost.

"Na nádraží? Proč?" Jakmile dořekl otázku, uvědomil si, že tuhle akci vlastně už dávno nemá pod kontrolou. A to bylo pro něj děsivé. 

"Uvidíš." Zavolala na něj Bell, která už měla pár metrů v nohách.

Kasper se vzpamatoval a rychle ji dohnal a beze slova pokračovali. Koutkem oka ji mlčky pozoroval a přemýšlel, jestli se vůbec změnila. Moc toho nedokázal najít, spíš nic. Až když foukl trochu vítr a odkryl jí vlasy z krku...

"Ty máš tetování?" Vyhrkl ze sebe překvapeně Kasper a přitom zůstal stát.

"Už to tak bude." Potvrdila Bell a odhrnula si zbytek vlasů na stranu, aby se mohl podívat z blízka.

Za uchem měla vytetovaných pár lístků a mezi nimi nějaký nápis, kterému nerozuměl. Zajímalo ho, co ten nápis znamená, ale nakonec si řekl, že je to jedno. 

"Vždyť si vždycky byla proti tetování a tak, co že tak najednou?"

"Já vím. Ale lidi se mění, ne?" Odpověděla Bell.

"Asi máš pravdu, je pěkné." Prohlásil Kasper a dali se znovu do chůze.

Vážně se změnil? Uvažoval. Hlavou mu běhala spoustu takových myšlenek a mezitím došli k nádraží. Velká, stará budova hodna obdivu. Zamířili do čekárny. Kasper otevřel dveře a vyšel do krásně vyhřáté čekárny následován Bell. Dveře zacvakly a bylo ticho. Kasper si hned všiml postavy opřené o protější stěnu. Stačil jen letmý pohled a věděl, že to je Chris.
"Co ten tu dělá?" Zeptal se ne moc přejemným tonem Bell a kývnul směrem k Chrisovi.
"Řekla jsem mu, ať přijde. Kdo jiný by mohl vědět, kde je Chloe?" Odpověděla nevinným tónem Bell.