sobota 14. února 2015

11. Šokující zpráva

'Tak jsme tu.' Prohlásil zaraženě Kapser. Ještě stále se rozhlížel po ulici a ostatních domech. Byl překvapen, nepřestával se divit, kolik věcí se v okolí změnilo od jeho poslední návštěvy.
 Do předem neuvědomilé reality ho rychlostí světla vrátila až hádka Chrise a Bell. "O co jde?" Zeptal se rotržitě. "Chris má stejné tetování!" Rokřikla se Bell. "Cože?! Chrisi, jako vážně?" Začínal posměvačně Kasper.
"To není k smíchu, navíc jsem ho měl první!" Odvětil Chirs. "Ne, vážně, tohle musím vidět!" Namítl Kasper za ustavičného posměvování. Bell si opět odhrnula své kudrlinky s krku, aby bylo na tetování dobře vidět. "Notak, Chrisi,  jen se pochlub!" Nepřestával Kasper. Chris si sundal šedé bavlněné tričko a ukázal pravou rukou na levý bok. Udivený Kapser jen zvedl obočí. "Chrisi, ty posiluješ?" Neodpustila si Bell při pohledu na vypracované pilovité svaly, na které měla z boku krásný a slastný pohled a sarkasticky se zasmála. Chris jen odvrátil oči v sloup. "Čekal si snad ptáčky, srdíčka nebo lístečky?" Ohradil se nabručeně. "To zase ne, ale co to k sakru znamená 'Carpe Diem' ?" Oba se na sebe podívali a synchronizovaně odpověděli: "Užívej dne" Kasper ještě stále nechápal. "Je to latinsky." Řekla ironicky Bell. "Ach tak." Oba se na sebe znovu podívali, tentokrát s výrazem jako :"Ach, ten Kapser je ale neznalec!"
Když odnosili poslední zavazadlo do předsíně, Kapser se šel podívat po Lucy. Prošel celý dům, ale nikde ani noha. Došel do obýváku, kde našel Bell a Chrise stále konverzujíce o svém tetování. "Tak co?" Zeptal se Chris. "Nikdo tu není." Odpověděl Kasper. "Ne tak docela." Křikla Bell, která si při pohledu z okna stihla povšimnout postavy v zahradě. Všichni tři se rozběhli ven, když najednou uviděli mladého muže. "Kdo jsi a kde je moje teta?" Prohlásil mrzutě a překvapeně Kasper."Jsem Max, těší mě. Ty musíš být Kapser." "Ano, to jsem, kde je Lucy?" Naléhal stále. "Víš, těžko se mi to říká, ale stala se nehoda, tvoje teta je na policii. Chloé, údajně tvá sestra, skočila ze skalního útesu do moře a nemůžeme ji najít." Jen to dořekl, Kasper se rozeběhl směrem ke dvířkům, které vedly na pláž. "Kaspere! Notak, Kaspere, počkej na mě!" Kričel běžící Chris. O pár desítek metrů ho dostihl. Chris chytil dech popadajícího Kaspera a srazil ho na písečnou pláž. Byl tak vyděšený, že se neudržel a na vystrašenou tvář mu vytriskly slzy. Chris ho objal a pevně přitiskl k sobě. "Notak, Kaspere, nikdo na světě si ji nepřeje najít tak moc jako já, veř mi. Notak vzchop se! My ji najdeme, slyšíš!?"

0 komentářů:

Okomentovat