Chloé si stále ještě neuvědomovala co se stalo. Seděla na přídi staré dopravní lodi, opřená o klubko starých námořnických provazů, jež objímaly velkou kotvu převážně napadenou rozsáhlou korozí. Byla zabalená do silné šedé deky s kapitánovými monogramy G. J. B. Počasí bylo sychravé a od moře vál chladný silný vítr. Pomalu vycházejicí slunce dávalo Chloé naději a vracelo ji vzpomínky na staré časy, na svůj domov a rodinu. Dříve než stihla propadnout nostalgickému záchvatu, přišel kapitán a přinesl ji horké kakao.
George Jeremy Black, odhadem šedesátník, bělovlasý vousatý stařík oděn do smaragdově zelené košile, černých kalhot, dlouhého safírově modrého kabátu, po obou stránach lemovaneho zlatou stužkou, jemuž nechyběly ani dvě navzájem rovnoběžné řady po 6 knoflikách ve stejném odlesku zlatavé barvy, si sedl na bílou rybářskou stoličku přesně naproti Chloé. Vysoké galošové boty a kapitánská čepice splňvovaly přesně všechny představy, jaké kdy Chloé o námořníkách měla.
Vyndal si z pusy dýmku, z plných plic si odkašlal a podal jí teplý nápoj. Ta se hltavě napila, utřela si ústa a poděkovala. "Tak, pane Blacku,.." "Ale notak, říkej mi George!" "Tak tedy, Georgi..proč jsem se tu ocitla a co je tohle místo vlastně zač?" Kapitán se zhlubok nadechla a starostlivě vydechl: " Víš, děvče, na tuhle otázku ti já odpovědět nemohu, neboť sám to nevím, pravděpodovně to byl tvůj osud, tak jako těch všech ostatních. "Ostatních..? " dodala překvapivě Chloé. "Vlastně ti ani nic moc povědět nesmím. Jsem převozník, převážím lidi, kteři podlehnou svému osudu, však víš, na druhý břeh, mým posláním je tě bezpečně dopravit na místo určení, kde se vše potřebné dozvíš." "Chcete snad..tím myslíte..já jsem mrtvá..?!" "Nelehko se mi to říká dívenko, ale ano. Tam, ve vašem lidském světě, jsi prakticky mrtvá, ale tady, na místě posledního odpočinku, dostane každý druhou šanci, pokud si ji ovšem zaslouží. Tvým úkolem teď bude zůstat silná. "Ale já tomu nerozumím to přece není možné..!" vyhrkla Chloé. V pomalu tišeném vzteku a hysterii upadala Chloé omámeně ke tvrdému a dlouhému spánku, zjevně díky opiátům v kakau. Kapitán se nad ni nahnul, přikryl ji přikrývkou a pohladil ji po tmavých kudrlinkách. "Notak, nic není tak, jak se zdá, ráno je moudřejši večera, jen uvidiš sama!"
Ve svitu zapadajícího slunce za několik málo hodin dopluli do cíle.
0 komentářů:
Okomentovat