"Tak třeba někdy příště..."

Je to zvláštní pocit, když víte, že vám zbývá jen pár dní. Pár dní života, naděje..všechno, o co jste se celou dobu snažili, je najednou závislé na pomyslných přesýpacích hodinách, které pracují neúměrně vůči vašemu štěstí.

Posledních pár let jsem stále čekala, odkládala podstatné věci na 'nekdy priste'. Teď tu sedím sama, raději ve tmě, a nechávám do sebe proudit ten studený vzduch z okna, který mě probírá a připomíná mi tak ustavičně celou skutečnost a já si pomalu ale jistě uvědomuju, o co přicházím nebo už jsem přišla?

Znáte to, jako když máte celý rok na seminární práci a vy si pořád říkate 'dloouhá doba', flirtujete s časem, aniž byste si uvědomovali jeho skutečně vzácnou hodnotu. Jenže jednou se všechen písek přesype a vám zbyde jen smutný pohled na prázdné dno. A jediného, koho z toho můžete vinit, jste vy sami. Život nám dává denně tolik příležitostí plnit si svoje sny a cíle, ale většina z nás jsou slepí nebo je vidí a neváží si jich, odkládají je na 'nekdy priste', ale víte, žádné příště už se nekoná. Čas ani život na vás nikdy nepočká. Snad ještě hůř pokud jste taky takový občasný zatrpklý egoista jako já, který má střídavé nálady a nevidí hodnotu svého štěstí, přestože dokáže být jen pár centimetrů vedle mě. 

Jednoho dne vám to všechno dojde. Pravděpodobně už bude pozdě nebo vám bude zbývat jen 7 ubohých dní, během kterých se budete snažit napravit všechno to, o co jste se nechali dobrovolně připravit.

Je mi sice jen (už bohužel) 18 a takřkajíc rada starších říká, že lidé v takovém věku přece ještě nemohou o životě znát tolik, ale já myslím, že toho vím dost na to, abych potlačila své druhé schizofrenní JÁ a přiznala si, že chyby prostě dělám a že potřebuju občas víc šancí než jen dvě. Protože znáte přeci tu mainstream frázi o chybování, ne? :)

A jestli jste celý článek moc nevnímali, tak teď prosím, vzájmu Vás všech, si pozorně přečťete alespoň těch pár posledních řádků.

Pokud stojíte před rozhodnutím a nevíte (bojíte se, resp. máte obavy), udělejte to. Skočte to salto, dejte si trávu, naučte se to, po čem v daný okamžik toužíte, řekněte někomu, co k němu cítíte, běžte se vykoupat do fontány...pokud to chcete udělat, udělejte to teď. Objevujte nové věci a nebojte se jich. Moc nepřemýšlejte a neporovnávejte pro a proti, protože stejně to vždycky dopadne tak, aby jste z toho vyšli co nejlépe. Nikdy nevíte, jestli je tohle vaše poslední příležitost změnit život sobě nebo někomu jinému. Jsme tu jen na omezený čas, tak ať to stojí za to.

                                                                                                                                                   Týna.