Asi takhle vypadají odpovědi na mou otázku, proč nečteš knížky. Zdá se mi to jako velká škoda, když někdo nepozná to kouzlo vtáhnutí do děje, když někdo neví, jaké to je prožívat dobrodružství, napětí, smutek a radost z jinými lidmi, jaké to je prožívat další život, prožívat jich stovky. Spousta lidí sotva kdy přečetla nějaký dlouhý článek v časopise či novinách, jednou mi někdo dokonce řekl, že zná i pár lidí, kteří chtějí maturitovat, i když v životě přečetli jen menu v McDonald's. Takovíto lidé nevidí žádnou potřebu v tom, aby si večer sedli ke knížce a začetli se, nevidí smysl v tom, že se dozvědí něco nového, že se naučí něco nového, že najdou nová slova, nové způsoby jak něco říct, že můžou najít i určitou radu do svého života. Podle nich by se knihy měly pálit, protože jsou jenom příteží pro jejich jiné možnosti jako je třeba posedávání v již zmíněném McDonald's, hraní počítačových her a absolutního nic nedělání. Proč by se měli vzdávat všech těchto věcí jen pro nějaký kus papíru?
Nečetla jsem pravidelně odmalička, měla jsem sice pár knih o Barbie, Správné pětce, Doktoru Lupa a několika dalších z Pony klubu - ve kterém jsem sice nebyla, ale moje kamarádka ano, a protože se těch knížek potřebovala nějak zbavit, dávala mi je k narozeninám, svátku i Vánocům, dodnes je mám v knihovně. Na dlouhou doby, kdy jsem dočetla všechny doborudružné knížky, které jsem měla, jsem přestala číst. Myslela jsem si, že to nepotřebuju, neměla jsem na to čas, i když jsem se domů vracela v jednu hodinu odpoledne a nikdy v životě jsem se doma neučila, přesto to bylo zbytečné. Teď se mi to zdá trochu jako paradox, že mě ke čtení znovu přivedlo až Stmívání. Viděla jsem sice první film, ale lákalo mě si to přečíst, seděla jsem za počítačem a četla to z nějakých online stránek, moje máma šílela, křičela na mě, že si zničím oči a ať toho konečně nechám, byla jsem v půlce druhé knihy, když jsem dostala všechny čtyři k narozeninám od tety, a tak začala moje dráha čtení. Po Stmívání přišla Píseň ledu a ohně a od té doby nebyl čas, kdy bych neměla co číst.
Nepřijde mi tak těžké začít číst knihy, jsou přeci jednou z mnoha věcí, které dokázaly přežít přes tisíc let, je škoda to teď zahazovat jenom pro to, že nemáte čas, je škoda připravit se o to žít několikrát, je škoda připravit se o to napětí. Nemusíte za knihami sedět celý den, abyste si je užili, stačí využít chvíle slavné prokrastinace a usednout do pohodlného křesla, udělat si čaj nebo kávu a zkusit to pro začátek s nějakou tenčí knížkou - pro ty, kterým se to stále zdá moc, můžete zkusit nějakou dětskou knížku plnou pohádek, většinou jsou knihy napsané s velkými písmeny. A když už vůbec ani to nejde, existují už i audioknihy, nejsem zrovna jejich velkým zastáncem, ale někteří tvrdí, že je to skvělý doplněk k jejich práci.
Vím, že nemůžu přimět všechny, aby četli knihy, že nemůžu začídit, aby se dostaly knihy i do rukou lidí, kteří na ně nemají, přesto bychom neměli dopustit, aby kniha opustila náš svět, protože je to přeci jenom přítel, který vás nikdy neopustí, přítel, který vám dá radu, pokud ji budete potřebovat, je to něco, kde můžete najít kus sebe, kde můžete objevovat svět, kde můžete rozvíjet svoje znalosti. Knihy stojí za to, aby byly na vaší poličce.
Nepřijde mi tak těžké začít číst knihy, jsou přeci jednou z mnoha věcí, které dokázaly přežít přes tisíc let, je škoda to teď zahazovat jenom pro to, že nemáte čas, je škoda připravit se o to žít několikrát, je škoda připravit se o to napětí. Nemusíte za knihami sedět celý den, abyste si je užili, stačí využít chvíle slavné prokrastinace a usednout do pohodlného křesla, udělat si čaj nebo kávu a zkusit to pro začátek s nějakou tenčí knížkou - pro ty, kterým se to stále zdá moc, můžete zkusit nějakou dětskou knížku plnou pohádek, většinou jsou knihy napsané s velkými písmeny. A když už vůbec ani to nejde, existují už i audioknihy, nejsem zrovna jejich velkým zastáncem, ale někteří tvrdí, že je to skvělý doplněk k jejich práci.
Vím, že nemůžu přimět všechny, aby četli knihy, že nemůžu začídit, aby se dostaly knihy i do rukou lidí, kteří na ně nemají, přesto bychom neměli dopustit, aby kniha opustila náš svět, protože je to přeci jenom přítel, který vás nikdy neopustí, přítel, který vám dá radu, pokud ji budete potřebovat, je to něco, kde můžete najít kus sebe, kde můžete objevovat svět, kde můžete rozvíjet svoje znalosti. Knihy stojí za to, aby byly na vaší poličce.
0 komentářů:
Okomentovat