Je podzim. Není nutno připomínat, jak moc velkým lékem na srdce i mysl pro mě tohle roční období znamená. Dnes je úterý, sedím ve svém pokoji a můj momentální život by se dal vyjádřit počtem
maturitních otázek a hodin, které jsem nad nimi strávila, mililitry inkoustu a kvantem papírů. Smutný, co? Neb těžký život maturantův. (A to se všichni loni prsili, jak je maturitní ročník chill, jasně :-)))) Ale zpátky k věci.
Sedím tu tak v podkroví v lehkém odlesku zapadajícího slunce, myšlenkami bych měla být snad někde u květního vzorce tulipánu či charakteristiky asterionel. Místo toho tu opět prokrastinuju nad svými pocity. Koukám střešním oknem na modré nebe, pozoruju páru, jež zanechala před několika málo okmažiky letadla a která se třpytí někde daleko ve stratosféře a stejně tak rychle, jako vznikla, mizí. Napadá mě spousta věcí. Jak hrozně ráda bych teď seděla tam někde nahoře a užívala si ty paprsky z pohodlí leteckého prostředku. Jak strašně osvobozující by bylo se jen tak sebrat a unášet se někam daleko mezi červánky, třeba do Miami. Jen tak se procházet po Beverly Hills nebo si dát snídani u MacLerena v centru velkého jablka. Jezdit na bruslích podél kalifornského pobřeží a připadat si jako v 90210. (každý 90´s kid se mnou teď určitě sdílí moji nostalgii!). Dělat si to, co bych zrovna chtěla, věci, co by mě určitým způsobem naplňovaly a dělaly šťastnější. Spontánně.
Místo toho si teď většina z nás smutně hoví v klasickém školním stereotypním stylu života, přichází o své iluze a všechny podstatné priority by se nám daly shrnout do tři bodů: jíst, spát, počítat. Říkám si, jestli nám to všechno za to stojí. Jestli nás opravdu po tom všem čeká život, o jakém tak dlouho sníme a nebo je tohle všechno jen iluze, kterou vnímáme jako povinnost a tajně doufáme, že si tím dláždíme cestičku k našim snům?
V kodexu naší společnosti a jejich zákonitostí nejspíš ano. Avšak kdyby to byla pravda, proč bychom měli tendenci o našem budoucím životě pochybovat? Možná proto, že dnešní doba už nedokáže využít náš potenciál k našemu vlastnímu prospěchu a my to moc dobře víme. Každý den s tím pocitem vstaváme a každý den s ním usíname. Proto chodí lidé, které baví psychologie studovat chemické inženýrství, potenciální umělci ekonomii a básníci přicházejí o iluze na lékařských fakultách. Proto se vzdáváme nasich snů za cenu alespoň špetky jistoty na rádoby spokojený a spořádaný život. Dnešní dobu ovládla věda a technika nad humanitním cítěním a peníze nad opravdovými lidskými prioritami.
A tak se mi pak nemůžete divit, když tu raději prokrastinuji nad literárním článkem než abych se učila charakterisitku eukaryotních organismů.
No matter how old you are, where you are or with whom you are. Don't worry, the best is yet to come.
Týn
0 komentářů:
Okomentovat