Před pár dny jsem zavítala zase na své oblíbené místo: knihkupectví. Měla jsem se s mamkou a bráchou sejít v Arkádách na Pankráci a neměla absolutní tušení, co budu tu dobu, kterou jsem na ně čekala, dělat. Neměla jsem moc náladu na to, abych si šla prohlédnout, co je nového v obchodech s oblečením, protože jsem tušila, že toho moc nebude, a tak jsem se jen tak procházela. Potom, co jsem přišla až na konec, se přede mnou zjevilo knihkupectví, ráj pro oči a mysl. Srdce mi ze skleslé nálady lehce poskočilo, jelikož právě začal hon na knihy.
I když existuje na světě spousta knih, které za náš krátký život ani nestihneme přečíst, chodím do knihkupectví většinou s takovou myšlenkou, že nevím, co si mám koupit, abych si to pak mohla, co nejrychleji přečíst a objevit zase něco nového (nepočítám chvíle, kdy proletím knihkupectvím, jak nejrychleji mohu, vezmu tu nejdůležitější knihu, kterou právě nutně potřebuji, zaplatím a běžím zase pryč - věřte nebo ne, tyhle chvíle jsou opravdu časté). Procházela jsem pečlivě regály s nově příchozími a narazila na dvě perfektní knížky, které se vzápětí objevily v mé tašce (nebojte se, opravdu jsem si je koupila).
První z nich je Krev na sněhu od Jo Nesbø.
Do Nesbø jsem se zamilovala asi před rokem, kdy jsem si koupila Netopýra, o kterém pak napíšu celý jeden článek, a dokázala ho přečíst za necelý jeden týden. Od Vánoc jsem přečetla všechny jeho zbývající knihy ze série detektivek o blonďatém dlouhánovy jménem Harry Hole a před pár dny dokončila poslední kousek: Policie. Byla jsem z toho faktu, že na mě už žádný Harry Hole nečeká, vážně rozmzelá, a tak mi můj nový Nesbø udělal nesmírnou radost.
Kniha není moc tlustá, takže ji budete mít za chvíli přečtenou. Jedná se o knihu z takzvaného detektivního diptychu (dvojdílu) ze semdesátých let v prostředí osloského podzemí, už ale jen díky popisu na zadní straně knížky si myslím, že to nebude jen velice napínavé a nečekané, tak jak to má Nesbø rád, ale že si mezi řádky vloží tento norský spisovatel i trošku svého trpkého a ostrého humoru. Druhá kniha, kterou jsem v knihkupectví neobjevila, se jmenuje - Krev na sněhu II: Více krve. Obě knihy spojuje pouze prostředí a některé postavy.
Druhou knihou je Ledový drak od one and only George R.R. Martina.
Pana Martina znám už několik let, pokud chcete znát můj plný názor na jeho tvorbu můžete se podívat sem: Hra o trůny. Upřímně potom, co jsem vytáhla z poličky Ledového draka, jsem si myslela, že je to další příběh k Písni lednu a ohně, který napsal navíc stejně jako Rytíře sedmi království, ale záhy k mému údivu mi padlo do oka, že se jedná o pohádku. Tato informace mi stejně nezabránila v tom, abych si knihu koupila. Martinovy krátké příběhy jsou totiž stejně poutavé jako ty dlouhé (a nemusíte snášet dlouhé pasáže na třech stránkách popisující hlavní chod královny Daenerys).
Příběh nás vrací opět do legend, které zná dokonce i Jon Sníh. Knihu Ledový drak, napsal Martin ještě dřív než Hru o trůny a to v roce 1980, teď byla reeditována a doplněna o nádherné ilustrace Luis Royo. Kniha sama o sobě nevoní tak jako ostatní, voní jako kniha pro děti, a proto si jí cením ještě víc. Legenda o draku a zimním dítěti Adaře vypráví o jejich velikém přátelství, lásce a odvaze, kterou prokázali při ochraně jejich země, proto neváhejte a čtete svým mladším sourozencům, sestřenicím, bratrancům, neteřím či synovcům, prostě všem dětem, které chcete později nalákat na už další stávající legendu Píseň ledu a ohně.
Každá kniha udělá člověku radost a tyhle dvě mi udělaly obzvlášť velkou radost, protože jsou takové malé dárky od mých autorů, které nenávidím a zároveň miluji tak moc, že mě jejich knihy pohltí natolik, že bych v nich sama chtěla žít, i když jsou plné vražd, nenávisti a podrazů. Obě knihy jsou každá z jiného žánru, přesto mi vyplní ten dlouhý čas čekání na další srdcovky ze série Písně ledu a ohně a série Harry Hole (která snad bude dále pokračovat, i když se říkalo, že desáta kniha je opravdu poslední). Proto neváhejte a pusťte se do obou autorů, protože oba se zapsali do literární historie.
Ren
P.S.: Najít nás teď můžete i na istagramu: caffe42blog
0 komentářů:
Okomentovat