Tak, jako má někdo svoji nejstarší vzpomínku na to, jak poprvé sedl na kolo nebo jak poprvé plaval, tak i já mám jednu takovou, kdy jsem se asi poprvé vědomě bála a strach nade mnou vyhrál. Bylo to ve školce, hádám, že mi byly tak 4 roky. Měli jsme něco jako tělocvik. Po celé třídě byla opičí dráha, takže jednotlivá stanoviště. Už si přesně nepamatuju, co všechno tam bylo, ale na to podstatné nikdy nezapomenu. Byl tam takový čtvercový světlý prostorný a hlavně pro světlo pronikavý tunel, kterým jsme museli prolézt. Ten jsem měla ráda, na cestu jsem viděla a všechno bylo v pořádku. Na konci byl druhý takový tunel, ale byl černý, byl látkový takže neměl tvar, prostě taková černá díra asi 5 metrů douhá. Nikomu nedělalo problém dráhu prolézat několikrat za sebou stále do kola v rytmu gramofonové desky, která celou dobu hrála, kromě mě. Nikdy jsem nedokázala prolézt ten černý tunel. Vždycky, když jsem se k němu dostala, sedla jsem si a přemýšlela. Napadalo mě tisíc myšlenek, jak se tam udusím nebo že se proti mě všichni spiknou a zavřou mě tam nebo snad že se uvnitř ztratím a nikdy se už nedostanu zpět. Pořád jsem se překonávala, že ještě chvíli počkám, že za chvíli to zvládnu, ale pokaždé nic. Chvílemi jsem byla tak plně odhodlaná se tomu strachu postavit, jenže pak dohrála deska a paní učitelka začala všechno uklízet a já jsem už nikdy v životě neměla možnost na odvetu. Už nikdy.
Možná to zní hloupě, ale tohle se se mnou od té chvíle nese a já to vidím vždycky, když mám nějakou příležitost. Vždycky čekám zbytečně dlouho a v hlavě se mi mixujou všechny možné obavy, že je to moc riskantní a že je lepši to nedělat a čekat na lepší příležitost. Jenže žádná taková příležitost tak jako tenkrát už se konat nemusí a když nad tím tak poslední dobou přemýšlím, myslím, že to měla být má osudová lekce. Škoda jen, že jsem si to neuvědomila už jako malá, ale na druhou stranu od toho takové lekce jsou. Mají nás nakopnout v situacích, kdy to nejvíce potřebujeme a nezáleží na tom, jestli jsme takovou dostali před 14 lety nebo před 5 dny.
Takže jaké z toho plyne ponaučení? Vysvětlím to snad tímto citátem: "Take every chance, drop every fear!" Protože vždycky to dopadne tak, aby to pro vás bylo nejlepší.....jo a taky zapomeňte na předsudky!
Vaše Týna
0 komentářů:
Okomentovat