Já a jen já: Prokrastinace, wish list and further

Konichiwa!

Takže je tu konec května a já přicházím se svou malou velkou rekapitulací z mého osobního i neosobního života za posledních pár dní (měsíců?) mé absence zde. Jelikož jsem momentálně po delší době opět nabita čerstvou inspirací, dnešní článek bude krapet obsáhlejší, jinými slovy od každého něco.

"ANO! JSEM OPRAVDU STRAŠNĚ MOC LÍNÁ!"

Ano, ale není tomu docela tak. Jak jistě víte (a pokud ne = ještě jste nečetli předchozí díly mého "seriálu" s prokrastinací-určitě si je přečtěte!) jsem vcelku velký prokrastinátor. 

Již delší dobu jsem tak rozjímala nad svým životem a dospěla jsem k názoru, že bych s ním měla začít něco zásadního dělat. Respektive hlavně z toho hlediska, že vlastně nic nedělám :-)).

"What is the point of being alive if you don't at least try to do something remarkable?"

(J. Green)

Jasně, chodím do školy, vzdělávám se, každý den krmím své šedé mozkové buňky novým kvantem informací, dělám-snažím se dělat sport, který mě baví a svým způsobem naplňuje a takové ty věci, ale to by snad mělo být základním pilířem života každého, alespoň tedy většiny z nás. Jenže právě tyhle pilíře (či základní věci, říkejte tomu, jak chcete) mi obvykle berou v přepočtu (jako že jsem špatňák, co se odhadů týče, ale berme to metaforicky a hlavně s nadsázkou!) 90% energie, kterou si snažím vynahradit víkendovým nic neděláním. Tudíž nedělám v zásadě nic navíc, co by mě dál rozvíjelo v mé osobní sféře, v mém osobním životě. Nehledě na to a to je druhá věc, trochu z jiného soudku, že za rok bych měla končit střední školu a tedy začít směřovat svůj dosavadní život někam dál.

Není tomu dlouhá doba, co jsem jednoho krásného dne na jednom skvělém blogu narazila na recenzi jedné ještě lepší knížky. Je to v podstatě jakýsi seberozvíječ a nepochybuji o tom, že ji většina z vás zná. Mluvím tu o knize Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, mladý autor s rozsáhlými zkušenostmi co se seberozvíjení týče. Určitě si vyhledejte na netu, případně zkuste Youtube, má tu mnoho videí nejen z různých konferencí a prezentací o boji s prokrastinací. Jako jedna z malá takových knih si myslím (hlavně tedy díky vlastní zkušenosti a recenzím), že opravdu stojí za to si ji přečíst. Dílo je proloženou řadou schémat, v zásadě opravdu primitivních, přesto velmi poddajných nákresů usnadňující vám lépe chápat obsah knihy. Je tu obrovská škála úkolů, které si můžete (měli byste-je to v podstatě součást celé cesty za osobním rozvojem) udělat, abyste se dostali do cíle.

Četla jsem spoustu kladných recenzí a musím říct, že na tom vážně něco bude. Sama se momentálně nacházím zhruba v půlce knihy a již teď v sobě pociťuji určitou vervu, díky které se na mé cestě posunuji dál. Nicméně kniha má asi 250 stran, je poměrně malá, takže ji můžu brát všude s sebou, což připisuji jako další plus.

Abych se dostala k pointě, která tedy úzce souvisí s mou leností a kterou jsem nakousla již v úvodu, tato kniha mi přinesla jeden poměrně zajímavý poznatek. Je tu rozlišen velmi zásadní rozdíl mezi člověkem líným a tím, co trpí prokrastinací, Tyto dvě dotěrné a protivné vlastnosti se totiž na první pohled zdají jako dvojčata, ale opak je pravdou! Líný člověk je totiž spokojen se svoji leností a nic neděláním a nic mu nechybí, nemá potřebu něco dělat či změnit. Na druhou stranu člověk prokrastinující je člověk často hodně zaneprázdněný všelijakými úkoly a povinnostmi, které musí neodkladně udělat a které i udělat chce, ovšem má jich tolik, že neví, kde začít a jejich provedení odkládá na dobu neurčitou děláním méně náročnějších věcí.

Teď se možná drtivé většině z vás otevřely oči nebo jsem vás jen utvrdila v tom, že jste opravdu líní! Tak či onak, ať už inklinujete k té první nebo druhé skupině, neváhejte, skočte do knihovny, do knihkupectví nebo se zeptejte v okolí vašich přátel, udělejte si čas, knížku si sežeňte a přečtěte.


No a teď se dostáváme k další části, kterou jsem nechtěla opomenout a to něco jako můj wish list a celkově věci, co bych chtěla do budoucna změnit. Rozhodla jsem se, že to teď budu psát častěji, je to vlastně i součást mého boje s prokrastinací.

Věci, co chci změnit: "Wish list"

• Otřelé, stereotypní ale i já bych si přála nevypadat do léta v plavkách jako jeden velký dortík
• Méně si kousat nehty
• Hodně pít (vodu samozřejmě, nejlépe neperlivou :-))
• Víc prosluněných dnů a procházek v parku
• Dělat hodně spontánních věcí
• Přečíst hodně knížek
• Zlepšit se v angličtině a začít používat francouzštinu
• Být stále více sama sebou a nebrat ohledy na to, co si ostatní myslí
• Pokořit svou prokrastinaci
• Nemít pesimistické nálady a zůstat pozitivní 
• Koupit si další pruhované tričko a taky hodně kytkovaných kousků oblečení (protože prostě..kytky..chápete..)
• Užít si léto
  
  

Ještě závěrem, v dalším článku se hodlám vyřádit s barvami a designem, víc neprozradím, snad mi vydrží ta positivní energie a nadšení ještě pár dní. Držte palce!

Důležité je přeci mít se fajn, užívejte života!

Týn