Před několika měsíci jsme se rozhodla, že vypadám příšerně a nutně potřebuju zajít ke kosmetičce. Náhoda tomu chtěla, že moje máma u jedné v našem super mini městě byla před pár lety s mým bráchou, a tak jsem se nechala objednat.
Moje prvná návštěva dopadla dobře. Proležela jsem si tam více než dvě hodiny a odcházela s obličejem rudým skoro jako rajče, ale zato jsem měla pleť vyčištěnou, zhydratovanou a obočí perfektně vytvarované. Na radu jsem se měla dostavit asi tak po třech měsících, také jsem si na radu měla čištit obličej dvakrát denně, což díky mému rozvrhu stíhám sotva jednou večer před spaním. Uplynuly tři měsíce a můj obličej byl znovu posetý pupínky a vypadal opravdu zdrceně. Potřebovala jsem prostě chvilku pro svůj ksicht. Tak jsem se objednala a pár minut před vyjítím z domu pořádně oblíčila všechny známky řasenky, make-upu a očních linek, se svou "nature beauty" jsem se sluchátky v uších procházela celým městěm, a protože to jinak nejde musela jsem potkat spoustu úžasných lidí. Přesně na šestou jsem se dostavila ke kosmetičce a začal můj obvyklý zádrhel.
Neumím mluvit s cizími lidmi.
Možná vám přijde divné, že to jako problém beru až u druhé návštěvy, ale tak tomu prostě bylo. U té první, nechala kosmetička puštěnou Amy Winehouse a občas jsme něco prohodily, většinu času stejně mluvila ona a já jenom přikyvovala, ale i tak tu byla jistá konverzace, přeci jenom to byla moje první návštěva a nikdo nečeká, že budeme vést sáhodlouhé konverzace. Jenže protože tohle je malé město a každý zná každého a moje máma se rozhodla začít chodit ke kosmetičce taky, dostala jsem se do problému, kdy vůbec netuším, co říkat. Moje máma je totiž velice společenský typ, stejně jako táta, nevadí ji mluvit s jakýmikoliv lidmi a za pár minut z nich dokáže vytáhnout úplně cokoliv, a tak se ode mě očekává to samé. Se mnou to takové ale není, většinou jenom sedím, usmívám se a přikyvuju tomu, co ten daný člověk říká a jakmile přestane mluvit, končí i naše veškerá komunikace.
Hned na začátek se mě moje kosmetička zeptala, co je nového a jak se změnily určité věci od posledně. Vše jsem dokázala shrnout do jedné věty a to byl konec. Lehla jsem si na lehátko a čekala na procedru, jenže kosmetička je velice povýdavý, milý člověk, který má rád společnost druhých a já nejsem zrovna ideální typ člověka, se kterým byste chtěli zůstat sami po dvě hodiny, protože celé ty dvě hodiny by probíhaly v tichu. A tak mi začala vyprávět, jak jí moje máma vyprávěla a nakonec mi řekla, že jsem zřejmě zakřiknutá.
Jistým spůsobem je to pravda, jen si vezměte, když máte dva rodiče, kteří neustále dokáží mluvit o svých i cizích problémech a můžou mluvit i třeba několik hodin v kuse a mají stále o čem, vy vůbec nemáte prostor se nějak prosadit. Když jsem někde se svými rodiči vetšinou se vůbec nedostanu ke slovu, a tak jsem se prostě nenaučila mluvit s lidmi, které neznám, u kterých nevím, co mají rádi a jací pořádně jsou. Tak jsem se stala asi zakřiknutou.
Chvíli mi to trvalo než jsem si to na tom lehátku uvědomilo, zatímco mi kosmetička dokončovala úprvau obličeje. Ten fakt se mi nelíbil a nevěděla jsem, jak jí dokázat, že umím mluvit. Jenže pak následovalo několik minut strašlivého ticha, když jsem měla na tvářích zelenou a pálivou masku na sklidnění. Myslela jsem si, že tam opravdu usnu. Jenže mi můj mozek prostě nedovolí pronést jediné slovo, co kdyby to nebylo vhodné? Co kdyby to bylo trapné? Co kdyby...? Je tu spousta věcí, co mi v tom brání, prostě se nedokážu přimět promluvit, i kdybyste mi vyhrožovali.
Jediné, co doopravdy pomáhá k tomu, abyste mě rozmluvili je, že začnete mluvit první a nakonec se na něco zeptáte tak, abych musela mluvit dlouho. To se mojí kosmetičce povedlo, zeptala se mě na knížky a já dokázala mluvit dokonce i snad pět minut v kuse. Od tohoto tématu jsme se dostaly až k dobám socialismu, což není zrovna super téma, ale byla jsem ráda, že jsem snad zlomila tu myšlenku toho, že jsem opravdu a totálně zakřiknutá a schoulená do kouta, protože stačí jenom, když začnete mluvit první a najdeme něco o čem se můžeme bavit oba dva. Jinak? Jinak bude ticho jako v hrobě.
Vaše Renny
0 komentářů:
Okomentovat