Cítil se tak zrazený, podvedený a ublížený. Nechápal, jak mu může celou tu dobu jeho vlastní dvojče lhát, jak mu nemohla říct, jak se cítí a co ji trápí. Seděl na její neustlané posteli a přemítal, proč znovu utekla. Nechala v pokoji všechny svoje věci, nemohla utéct na dlouho, zřejmě to byl zase jeden z jejích nočních výletů.
Jenže na tomhle útěku bylo něco zvláštního. Ještě nebyla ani půlnoc, skříň byla zavřená a věci v ní srovnané, vždy když odcházela, převlékala se asi tak půl hodiny, spoustu věcí nechala poházených na posteli a podlaze, ale dneska ne. Na stolku se zrcadlem neležela pudřenka ani řasenka a rtěnka nebyla bez obalu. Několik minut se procházel po pokoji a a hledal něco dalšího, co tu chybí.
Na jedné stěně měla Chloé spoustu fotek svých přátel, rodiny a spousty měst, která navštívili, když byli ještě všichni. Chloé z nich čtyř cestovala nejradši, milovala věci, které nemohla vidět každý den. Kasper přistoupil blíž a uviděl, že několik fotek chybí. Na zdi nebyla ani jedna fotka Chrise, chyběla taky fotka Chloé a Kaspera, když jim bylo pět, neviděl žádnou fotku jejich matky a otce. Byl si jistý, že se na tuhle zeď ještě včera díval a všechny fotky tam byly. Chloé je měla uspořádané podle určitého systému, který Kasper nikdy nepochopil, i když mu to vysvětlovala snad tisíckrát.
Chloé byla vždy komplikovanější a záhadnější, než by bylo přijatelné, ale přesně to tvořilo její dokonalou osobnost. Věděl, že měla vždy spoustu otázek a přemýšlela o spoustě zvláštních věcí, všechno bylo tak složité, že ty myšlenky musela někam ukládat. Kasper otevřel poslední šuplík v jejím stole a našel tam deník.
"Kam běžíš?" zavolal za ním otec, když se Kasper řítil ze schodů do haly.
"Najít Chloé," odpověděl Kasper jednoduše.
"Jak to myslíš?" zděsil se otec. "Copak ona je pryč?"
"Jo," polkl Kasper a oblékl se do bundy, "jenže tentokrát je to něco úplně jiného. Slibuju, že se do Štědrého dne vrátíme oba dva."
"Ale ten je až za týden!"
"Promiň, tati," Kasper se na něj otočil ve dveřích a snažil se potlačit strach, který citil, "ale já musím odejít. Musím ji najít, potřebuje mě."
Chloé byla vždy komplikovanější a záhadnější, než by bylo přijatelné, ale přesně to tvořilo její dokonalou osobnost. Věděl, že měla vždy spoustu otázek a přemýšlela o spoustě zvláštních věcí, všechno bylo tak složité, že ty myšlenky musela někam ukládat. Kasper otevřel poslední šuplík v jejím stole a našel tam deník.
"Kam běžíš?" zavolal za ním otec, když se Kasper řítil ze schodů do haly.
"Najít Chloé," odpověděl Kasper jednoduše.
"Jak to myslíš?" zděsil se otec. "Copak ona je pryč?"
"Jo," polkl Kasper a oblékl se do bundy, "jenže tentokrát je to něco úplně jiného. Slibuju, že se do Štědrého dne vrátíme oba dva."
"Ale ten je až za týden!"
"Promiň, tati," Kasper se na něj otočil ve dveřích a snažil se potlačit strach, který citil, "ale já musím odejít. Musím ji najít, potřebuje mě."
0 komentářů:
Okomentovat