3. Chris

"Víš co, kašli na to," Odpověděl s nepřítomným výrazem Chris a odplivl si.
"Ale co jsi vlastně viděl?" Naléhal stále Kasper.
"To je jedno, stejně bys mi nevěřil. Řekl jsem ti, co jsem chtěl, a teď by ses měl vrátit domů, aby se tatínek nezlobil." Řekl posměvačně Chris.

Kasper věděl, že se nemá cenu s ním hádat, ani to nějak komentoval, zvedl se a vyrazil směrem k domovu. Pomalu se vlekl zasněženou cestou, po které přišel. Okolo byly jen louky a pár stromů krčících se pod bílou čepicí. Ze začátku byl Kasper spíš naštvaný na Chrise ale s každým dalším krokem začal víc a víc přemýšlet co s Chloé. Netrvalo dlouho a přišel do vesnice. Nevěnoval pozornost okolním domům ani pár lidem, které cestou potkal. Zastavil se až před domkem, kterému říkal domov. Nízký dřevěný plot obeháněl malou zahrádku. Na vrátkách byla přibita cedulka, kde dřív stávala jejich jména, ale ta už odnesl vítr. Od vrátek vedl kamenný chodník ke starým dubovým dveřím, vedle kterých byl na každé straně jedno kruhové okénko.
Kasper se zadíval na masivní dveře a ještě jednou si prošel, co chce Chloé říct. Byl rozhodnut jí promluvit do duše. Rázným krokem prošel vrátky, přišel ke dveřím otevřel je a ocitl se v prostorné chodbě. Šel dál, zastavil se před obývákem, kde byl nově vyzdobený stromek a na gauči seděl tatínek.
"Chloé je u sebe?" Zeptal se Kasper.
"Před chvílí tam šla," odpověděl otec.
Kasper vyběl po schodech nahoru. Zaťukal na dveře jejího pokoje a když se nic neozývalo vzal za kliku. Pomalu vstoupil do pokoje. Bylo zhasnuto, chvíli se rozhlížel po pokoji ale nikde ji neviděl. Všiml si jen pootevřeného okna, kterým dovnitř proudil studený vzduch.
"Chloé?"
Nikdo se neozval. Přešel pokoj k oknu, vystrčil hlavu ven a uviděl stopy v čerstvě napadaném sněhu.
"Už zase." Pomyslel si.
"Chloé?!" Zakřičel z okna.
Ale byla už pryč.