Jako malá jsem byla docela vysoká! A tenhle kašmírový svetr byl můj nejoblíbenější do té doby, než se ze starorůžové stala novošedá-pravidlo #1 nikdy nenechávejte malé děti bez dozoru v koupelně, a jak byla máma tenkrát překvapena, když zjistila, že místo toho pracího prášku bylo v neprůhledné dózičce savo! A tady? No ne! Takhle krátké vlasy si ani nepamatuju, s Kasperem tu vypadáme jak dva identický bráchové! Až na ty moje náušnice samozřejmě... S Kasperem..pomyslela si
/povzdychnutí/.
Chloé utřela kapičku slzy, která ji ukápla na celofánový obal, pod kterým byla uschovaná fotografie jí a jejího o pět minut staršího bratra. Přihlížela si fotografie vystřižené z rodinných alb a taky pár těch, které si stihla zabalit než utekla z domu. Vzpomínala na ty časy, kdy byli ještě všichni čtyři, na psa Joeho, který je taky nedávno opustil, na všechna cestovatelská dobrodružství a taky na Floridu, kam jezdili pravidelně každé léto za tetou Lucy, kam měla namířeno i nyní.
Vánoce, matčina nedávna smrt a v neposlední radě taky Chris. To všechno bylo důvodem, proč Chloé bezmyšlenkovitě utekla. Byl to právě rok, rok od chvíle, kdy jejich matka odešla. Po celé té tragédii byla odtažitá a veškerý optimismus a radost se odehrávaly pouze ve formě myšlenek, které si v hlavě skládala do monologu.
Stalo se to loni, měsíc před Vánocemi. Nikdo dodnes přesně neví, co se tenkrát semlelo a čí to byla vina. Podle všeho šlo o sebevraždu. Ona, Kasper ani jejich otec doteď nechápou, co k tomu jejich matku vedlo, nedokážou si to vysvětlit, všichni byli šťastní a nikomu přece nic nechybělo. Případ byl uzavřen jako nevyrešený s minimálním počtem důkazů, které by celou věc vyjasnili. Vánoční atmosféra, sníh a to všechno dělaly situaci pro Chloé ještě těžší.
A pak tu byl Chris. Ovšem že byli oba dva pouze přátele, jenže tu minulou noc, kdy to Chloé přehnala s alkoholem a ostatními omamnými látkami, které na pomyslném příbalovém letáku zaručují, že po jejich okamžitém požití budete "moci létat", se stalo něco zvláštního a nebylo to díky drogám. Věděla to jistě, jelikož už to trvalo delší dobu. Věděla, že Chrise miluje, ale nikdy si to nedokázala přiznat. Nemohla se podívat do těch průzračně blankitně modrých očí, bála se znovu cítit ten pocit, cítit lásku. Nechtěla se zamilovat, protože myšlenka, že by o něj jednou snad mohla přijít tak, jako kdysi přišla o svou matku, byla silnější. A to ji spalovalo jako nekonečný žár tepla.
Utípla jointa o hranu lavičky, vstala a podívala se na hodiny: " Nejvyšší čas vyrazit." Nastoupila do vlaku, usadila se a ještě se naposledy podívala na zasněžené nástupiště New Yorského nádraží. Zmrzlé ruce si ohřála o kelímek horké čokolády a udělala si pohodlí. Po tak vyčerpávajícím dni usnula jako zabitá. Čekala ji dlouhá a náročná cesta na jih.
0 komentářů:
Okomentovat