Mezi veškerým tím nepořádkem osobního života, stresem a kolapsy potkala lásku, její spásu. Říká se, že láska léčí všechny naše duševní strasti a útrapy a je to pravda. Otázkou je, čím vším si ale musíme projít a co všechno zlé si musíme zažít, abychom byli doopravdy šťastní?
Říkáte si, že lásku si přece nemůžeme zasloužit, láska je samozřejmost, je to dar. Ale já si myslím, že to není tak úplně docela pravda, hlavně pokud berete lásku jako nástroj štěstí. Když se poohlédnu ve svém okolí, vidím tu několik párů, které jsou možná nyní šťastní, ale také vím, že každý z nich zažíval těžké chvíle a hodně toho musel v životě obětovat, aby byl teď spokojený se svou drahou polovičkou. Ještě větší ironií je, že mám kolem sebe lidi, kteří doslova prahnou po lásce, snaží se sebevíc, ale marně. Podle mě nemá smysl za každou cenu, každý den čekat na něco, co nepřichází, trápit se tím a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby...(byly ryby?!) :)
Pak jsou tu lidé, kteří se vám, za účelem utěšit vás nebo snad něco podobného, snaží namluvit takové ty přeslazené řeči o tom, že je na světě 7 miliard lidí a někde tam na vás čeká ten pravý. Na tohle můžu říct jedině jedno: "LOL" Nebo jsou tu tací, co jsou cudní a čekají na svou osudovou lásku celý život a pak si v padesáti letech, někde mezi hranicí menopauzy, jednoho krásného dne u španělské telenovely uvědomí, že se asi někde stala chyba, AHA. Tím ale taky neříkám, že je správné se nechat sbalit od prvního kluka, kterého potkáte někde na zábavě jen pro to, aby jste se cítili no já nevím, že by šťastní?..
Můj osobitý pohled na celou věc se má asi tak že, aby byl náš život dostatečně harmonický a aby se udržovala určitá specifická rovnováha, musíme v životě něco obětovat ve prospěch našeho štěstí, ať už je to láska, úspěch, cokoliv... Pokud se budeme alespoň trochu snažit žít náš vlastní život podle našich představ, věřím, že celý vesmír se spojí jen pro to, abychom mohli být šťastni tak, jak toužíme.
0 komentářů:
Okomentovat