Kasper vyběhl ze dveří přímo na ulici. Stál tam a rozhlížel se a přemýšlel, kam se vydat. Lampy už byly rozsvícené a v jejich světlech viděl, jak se na poklidnou ulici pomalu snášejí chuchvalce sněhu. Nakonec se vydal rázným krokem směrem do středu vesnice. Naposledy se podíval přes rameno, aby zahlédl tatínka stojícího za oknem, jak se na něj dívá.
"Neboj tati, já to zvládnu," řekl si Kasper spíš pro sebe.
Po krátké, bezmyšlenkovité cestě dorazil Kasper k menšímu domku o dva bloky dál. Zmáčkl zvonek a zevnitř uslyšel tichá zabzučení. Stál tam před brankou a přešlapoval na místě, když se ani po pár minutách nic neozvalo zazvonil ještě dvakrát. To už se v předsíni rozsvěcelo a bylo slyšet, jak se někdo usilovně snaží ustrojit.
Rozrazili se dveře a z nich vyběhla Bell. Měla na sobě vysoké teplé boty, kalhoty a pořádně vycpanou koženou bundu. Vypadala v ní jako kulička. Její kaštanově hnědé, kudrnaté vlasy byli zacuchané, kruhy pod očima. Bylo vidět, že ji určitě vytáhl z postele. Takže spíš vypadala jako vtipná kulička.
"Co tu chceš Kaspre?" řekla udiveným, rozespalým hlasem.
Kasper na ni chvíli jen tak zíral. Byly to snad věky, co jí neviděl. Od jejich rozchodu asi jen dvakrát a naposledy před půl rokem. Vůbec se nezměnila. Problesklo Kasperovi hlavou. Už chtěl začít vzpomínat jak to bylo dřív, ale pak si uvědomil, že ještě neodpověděl.
"Čau," snažil se Kasper nějak začít.
"Co tady chceš?" zopakovala Bell tentokrát spíš nechápajícím hlasem.
"Potřebuju abys mi pomohla, Chloé utekla," vyhrkl na ni Kasper.
"Já? A s čím bych ti mohla pomoct? Utíká poslední dobou často, ne?" zeptala se Bell.
"Tentokrát je to úplně něco jiného. Musím jí najít."
Bell se na něj zadívala a po chvilce ticha dodala. "Hmm.. tak já jdu s tebou. Pojď zatím dovnitř, do tepla než se přichystám."
"Ale..." snažil se Kasper odporovat.
"Žádný ale a pojď," rozhodla Bell.
0 komentářů:
Okomentovat